Odborná polemika: Varhany u svatého Mořice v Olomouci. Jaká je čeká budoucnost?

Budeme je restaurovat, „restaurovat“ nebo je necháme zaniknout? Englerovy varhany, rozšířené před půl stoletím na pětimanuálové „monstrum”, se ocitly kvůli svému chátrání v situaci, kterou je nutné neprodleně řešit. Pokud dojde k variantě, ke které se zatím většina kloní, odročí se skutečné řešení maximálně o pár desetiletí. Poté už ale pravděpodobně nebude možné realizovat ani jednu ze dvou smysluplných variant, tedy buď ponechat pouze Englera, nebo zachovat varhany v současné podobě, ale řádně je celé zrestaurovat.

Continue reading→

Budou varhany v katedrále „dost hlasité“?

Teprve se značným zpožděním jsem se začetl do článku, o kterém se v poslední době dost mluví. Pojednává o varhanách pro katedrálu v Praze. Objevil se zhruba před měsícem, primárním zdrojem byla zpráva ČTK. Obsah mě velmi zaskočil, některá konkrétní vyjádření v něm uvedená jsou totiž značně znepokojující.

Po všech stránkách velmi problematický je už úvodní odstavec onoho článku, proto jej doslovně cituji:

„Pan Grenzing má ideu, jak varhany postavit. Ze zkušenosti ví, že když postavil dostatečně silné varhany, byly příliš hlasité v prostoru varhaníka,“ řekl odborník na akustiku Pavel Srb. Aby nebyla přílišná hlasitost pro hráče obtěžující, v některých katedrálách hrají zároveň dvoje varhany. „My jsme dospěli k řešení sejmout zvuk varhan a dál v katedrále ho zopakovat reproduktorem. Jde nám o to, abychom po co největší ploše katedrály dosáhli stejné hlasitosti při jednom zdroji,“ uvedl.
Continue reading→

Znovu Bertramka aneb Naše (?) ostuda

V Týdeníku Rozhlas jsem si přečetl článek hudebního publicisty Petra Vebera. Zpracoval v něm v rubrice „Téma“ různé postřehy pod názvem „Mozartova Praha v roce 2017“. Vedle mediálně vděčného vystoupení Plácida Dominga jakožto dirigenta dvou představení opery Don Giovanni ve Stavovském divadle se věnuje také současné situaci Bertramky.

Petr Veber zmiňuje v textu i můj článek z Opery Plus, který vyšel více než před rokem (poznámka redakce: článek najdete zde). Myslel jsem si tehdy, že můj fejeton – parafráze na Leoše Janáčka – povzbudí předsedu Mozartovy obce pana Tomislava Volka k tomu, aby se Mozartova obec zastyděla a začala se o Bertramku usilovněji starat. Jenže ouha: málo jsem tehdy o panu předsedovi věděl, netušil jsem, že on je „jiného ražení“.Continue reading→

Prezentace varhan v Obecním domě v režii HAMU

Státní svátek 28. říjen byl pro Pražany opět příležitostí, kdy mohli navštívit zajímavé prostory, které bývají veřejnosti buď zcela uzavřeny, či jsou zpřístupňovány pouze na konkrétní akce, na něž je nutné zaplatit někdy i tučné vstupné. Jednou z nádherných budov úzce souvisejících s naší státností je i Obecní dům v Praze.

Před vchodem stála také letos kratší nebo chvílemi i docela dlouhá fronta, nicméně kdo vydržel, měl možnost zhlédnout překrásné interiéry, vybudované a vyzdobené v secesním stylu, jaký býval za mého mládí spíše nedostatečně oceňován či dokonce přezírán, v posledních desetiletích ovšem po právu vzbuzuje nadšenou pozornost návštěvníků z celého světa.Continue reading→

Jen necelé tři týdny poté, co nás 27. září navždy opustila cembalistka Zuzana Růžičková, jedna z nejvýraznějších osobností světové hudební scény druhé poloviny dvacátého století, se v pondělí 16. října uskutečnil ve Dvořákově síni Rudolfina koncert k uctění její památky. Inicioval jej Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, uskutečnil se ale především díky spolupráci s významnými institucemi, se kterými profesorka Růžičková spojila významnou část svého života. Česká filharmonie, jejíž byla profesorka Růžičková titulární sólistkou po dobu sedmnácti let, velkoryse poskytla sál a zázemí, s propagací koncertu významně pomohl Český spolek pro komorní hudbu, v jehož předsednictvu vykonala mnoho práce, Pražské jaro, v jehož soutěžní komisi zasedala téměř dvě desetiletí, a Hudební akademie múzických umění v Praze, na které vychovala řadu žáků. Jejich prostřednictvím se o koncertu, organizovaném vzhledem k okolnostem s minimálním předstihem, dozvědělo široké spektrum zájemců, takže se koncert tří výrazných žáků profesorky Růžičkové odehrál před zaplněnou Dvořákovou síní.Continue reading→

Varhan máme v České republice několik tisíc. Kvalitních nástrojů je již znatelně méně a těch výborně restaurovaných je jen poskrovnu. Jeden z nich se nachází v Doubravníku, malém městysu v severním cípu Jihomoravského kraje. V tamějším kostele Povýšení sv. Kříže postavil brněnský varhanář Jan Výmola v roce 1760 dvoumanuálový nástroj, který se v tomto týdnu stal místem varhanních kurzů s názvem Doubravník – Mekka varhaníků.

Tyto kurzy navazují na loňské, které se konaly v jihočeské Zlaté Koruně (informovali jsme zde) u varhan Abrahama Starcka z roku 1699. Hlavním vyučujícím byl profesor pražské Akademie múzických umění Jaroslav Tůma, kterému opět asistoval Pavel Svoboda. Jedenáct účastníků kurzu si od pondělí 21. srpna mohlo vylepšit své znalosti a dovednosti především u výše zmíněného Výmolova nástroje, který skvěle restauroval varhanář Dalibor Michek. Tyto varhany mají jednu zvláštnost, a to jazykový rejstřík Fagot v manuále, což není u českých varhan z osmnáctého století příliš typické. Tento rejstřík nepochází od Výmoly, ale byl instalován podle pravděpodobného autorova záměru až při nynějším restaurování. Varhany kromě této vzácnosti vynikají i nádherným zvukem jednotlivých rejstříků i celého pléna.Continue reading→

O intepretaci varhanní hudby s Jaroslavem Tůmou

Kolem varhanní intepretace koluje řada legend: že nelze na varhany hrát rytmicky, že se na ně nedá hrát v rychlejším tempu, že se na ně nedá hrát „s výrazem“, že je to více přístroj než hudební nástroj. O mnohých těchto legendách hovoří spis Jaroslava Tůmy vydaný v prosinci 2016 nakladatelstvím 2HP Production s.r.o. v edici ARTA Music s názvem O intepretaci varhanní hudby s přihlédnutím k jiným klávesovým nástrojům.

Cenný spis Jaroslava Tůmy o varhanní intepretaci

Jaroslav Tůma je dnes vrcholnou hráčskou autoritou. Jeho umělecké zájmy jsou všestranné. Věnuje se nejen varhanní interpretaci samotné včetně ne tak často vídaného umění improvizace, ale i stavbě varhan a jejich rekonstrukcím. A jako „vedlejšímu“ produktu svého varhanního interpretačního umění se také věnuje hře na cembalo a na různé předchůdce dnešního moderního klavíru a tu a tam potkáme i jeho kompoziční práci.Continue reading→

Kterak si lžeme do kapsy aneb Česká pohádka o restaurování historických varhan

Následující vyprávění je tak hrůzostrašné a alarmující, že jsem se rozhodl zamlžit místo, čas a způsob, doličné osoby a obsazení, zkrátka vše. Pilný čtenář Opery Plus má přesto velkou šanci dobrat se poučení, k čemuž mu dopomohu hutnými citacemi z Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové…

Bylo, nebylo. V jednom krásném českém městě se radním zachtělo evropských peněz. Nikoli samozřejmě jen a jen na restaurování varhan. To by byl zatraceně malý kšeft. Lépe bylo, požádat rovnou o pořádný balík. Co takhle žádat na revitalizaci rovnou stovky miliónů korun?Continue reading→

Opravdu už nad hlukem vyhrálo právo na klid?

Dovoluji si parafrázovat titulek z první strany Lidových novin ze dne 25. dubna 2017, kvůli němuž jsem si je na stánku v podchodu pražského metra honem zakoupil. Stálo tam: Nad hlukem vyhrálo právo na klid.

V podtitulku jsem se pak už na jezdících schodech dočetl, že brněnský soud dal za pravdu všem Čechům, jimž vadí hudební produkce pod okny. Článek Elišky Nové jsem pak dočetl včetně pokračování na straně tři s dychtivostí čtenáře detektivek už mezi prvními dvěma stanicemi. A nebyl jsem zklamán. Stěžovatel na hluk z náměstí v Brně opravdu uspěl u soudu. A navíc se dušuje, že pokud nějaký vyšší soud po plánovaném odvolání žalovaného města Brna dané rozhodnutí zvrátí, bude se dovolávat svého práva na klid třeba až u evropského soudu ve Štrasburku.Continue reading→

Varhany pro Svatou Horu aneb Weingarten v Čechách!

Historie stavby velkých varhan pro Svatou Horu, které dokončuje v letošním roce Vladimír Šlajch, varhanář v Borovanech, započala před téměř deseti lety…

Krátce po dokončení stavby malých varhan, rozložitelných na dva samostatné funkční díly, jež byly určeny pro presbytář či alternativně i pro venkovní kaple a ambity (v roce 2007 – také zhotovené borovanskou dílnou Vladimíra Šlajcha), vznikl ve spolupráci tehdejšího svatohorského faráře P. Stanislava Přibyla a mistra varhanáře velmi ambiciózní projekt varhan kůrových, jaké by umožnily ve svatohorské bazilice co nejvšestrannější liturgický i koncertní provoz. Dalším partnerem jim byl tamní regenschori a varhaník Pavel Šmolík.Continue reading→