Znovu Bertramka aneb Naše (?) ostuda

V Týdeníku Rozhlas jsem si přečetl článek hudebního publicisty Petra Vebera. Zpracoval v něm v rubrice „Téma“ různé postřehy pod názvem „Mozartova Praha v roce 2017“. Vedle mediálně vděčného vystoupení Plácida Dominga jakožto dirigenta dvou představení opery Don Giovanni ve Stavovském divadle se věnuje také současné situaci Bertramky.

Petr Veber zmiňuje v textu i můj článek z Opery Plus, který vyšel více než před rokem (poznámka redakce: článek najdete zde). Myslel jsem si tehdy, že můj fejeton – parafráze na Leoše Janáčka – povzbudí předsedu Mozartovy obce pana Tomislava Volka k tomu, aby se Mozartova obec zastyděla a začala se o Bertramku usilovněji starat. Jenže ouha: málo jsem tehdy o panu předsedovi věděl, netušil jsem, že on je „jiného ražení“.

Petr Veber píše také o Mozartově obci, ale o jejím předsedovi Volkovi v článku kupodivu nepadne ani slovo. Jako by předem chtěl svým povzdechům nad stavem Bertramky, které se v lecčems podobají těm mým loňským, ulomit ostny. Situace s Bertramkou ovšem dávno přerostla veškeré snesitelné meze, ona je opravdu zanedbaná a téměř trvale uzavřená, proto si dovoluji na dané téma znovu reagovat. Chci zdůraznit, že veškeré potíže tkví právě v osobnostním páně Volkově profilu. Známe ho všichni, kdo se okolo hudby pohybujeme, všichni také víme, že je lépe si jej prostě nevšímat. Kdyby ovšem nebylo té nešťastné Bertramky…

Nalijme si čistého vína: Pan Volek v čele Mozartovy obce Bertramku po právu vysoudil, byla komunisty ukradena. Tím však to dobré skončilo. V současnosti je Mozartova obec už spíše jen jakousi chimérou. Pan Volek nepřijímá nové členy, ty nepohodlné vylučuje. Jedním z nepohodlných mu byl ing. arch. Daniel Špička, dlouholetý člen Mozartovy obce (od roku 1962), kterému se podařilo v Americe sehnat sponzorské peníze na počátek nutných rekonstrukčních prací, konkrétně na stavební průzkum. Pan Volek jej osočil, že mu chce Bertramku zcizit, proti právu jej vyhodil, bohužel s přispěním některých dalších členů, které ovšem vzápětí potkal stejný osud. Pan architekt Špička si to nenechal líbit a obrátil se na soud, který mu dal za pravdu. Pan Volek ani nikdo jej zastupující k soudu nechodil, doporučená psaní pro Mozartovu obec na poště nikdo nevyzvedl. Soud se domohl svého až exekučním řízením proti Mozartově obci, tato dílčí věc je tedy už vyřešena. Pokud vím, nikdo jiný na své vyhození z Mozartovy obce takto soudní cestou nereagoval. Chápu to, mně by se také nechtělo se soudit. Důsledkem ovšem je, že nyní asi ani nikdo neví, kolik má vlastně Mozartova obec v současné době vůbec členů…

Připadá mi nesprávné, aby se nikdo nikdy neodvážil proti panu Volkovi vystoupit takto přímo. Proto se odvažuji. Budiž ale jasno, že tak činím s největší nechutí a sebezapřením. A budiž také jasno, že mi jde pouze o to, aby na světlo Boží vyšly přesné informace a aby se konečně někdo kompetentní rozhoupal a pokusil se v dané věci něco udělat. Uznávám, že můj apel z minulého roku na to, aby byla Bertramka Mozartově obci vyvlastněna, nebyl úplně rozumný. Co ale dělat, když si pan Volek Mozartovu obec uzurpuje jen pro sebe? Možná by pro začátek bylo třeba dohlédnout na to, aby Mozartova obec fungovala podle svých vlastních stanov, což se očividně neděje. Je totiž už navýsost zřejmé, že v záchranu Bertramky skrze jen a jen pana Volka doufat nelze.

Jaroslav Tůma, 30/10/2017 (napsáno pro OperaPlus)