LOUČENÍ SE ZUZANOU RŮŽIČKOVOU

Jen necelé tři týdny poté, co nás 27. září navždy opustila cembalistka Zuzana Růžičková, jedna z nejvýraznějších osobností světové hudební scény druhé poloviny dvacátého století, se v pondělí 16. října uskutečnil ve Dvořákově síni Rudolfina koncert k uctění její památky. Inicioval jej Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, uskutečnil se ale především díky spolupráci s významnými institucemi, se kterými profesorka Růžičková spojila významnou část svého života. Česká filharmonie, jejíž byla profesorka Růžičková titulární sólistkou po dobu sedmnácti let, velkoryse poskytla sál a zázemí, s propagací koncertu významně pomohl Český spolek pro komorní hudbu, v jehož předsednictvu vykonala mnoho práce, Pražské jaro, v jehož soutěžní komisi zasedala téměř dvě desetiletí, a Hudební akademie múzických umění v Praze, na které vychovala řadu žáků. Jejich prostřednictvím se o koncertu, organizovaném vzhledem k okolnostem s minimálním předstihem, dozvědělo široké spektrum zájemců, takže se koncert tří výrazných žáků profesorky Růžičkové odehrál před zaplněnou Dvořákovou síní.

Koncert k poctě Zuzany Růžičkové – Rudolfinum 16. 10. 2017 (zdroj ČF / foto © Petra Hajská)

Po krátkých, ale výstižných proslovech generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka a děkana Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze Vlastimila Mareše vystoupil jako první z interpretů americký cembalista íránského původu, profesor londýnské Guildhall School of Music and Drama Mahan Esfahani. Teprve šest let soukromého studia u profesorky Růžičkové, která ho naučila, že “špičková hudba otázky spíše klade, než aby na ně odpovídala,” považoval tento absolvent univerzit v Stanfordu a Bostonu za definitivní završení svého vzdělání. Na úvod večera přednesl Esfahani úchvatnou Pavin M. Gibbons (Drexel MS 5612) Orlanda Gibbonse. Navázal na ni Bachovým vtipným a virtuózním Capriccio sopra la lontananza del suo fratello dilettissimo B dur, BWV 922 (před 1705). Jako druhá vystoupila Monika Knoblochová, která své bývalé profesorce splnila jedno z jejích největších přání, když připomněla hudební odkaz Viktora Kalabise, jehož Akvarely pro cembalo op. 53 byly věnovány právě Zuzaně Růžičkové. Večer důstojně uzavřel Jaroslav Tůmadvěma varhanními skladbami Johanna Sebastiana Bacha, a sice jeho chorální předehrou O Mensch, bewein’ dein’ Sünde gross, BWV 622, po které následovala monumentální Passacaglia a fuga c moll, BWV 582. Vřelý potlesk patřil jak všem umělcům, tak i profesorce Růžičkové, jejíž portrét zdobil pódium Dvořákovy síně. Po koncertu pozvala společnost Bohemian Heritage Fund hlavní aktéry večera na číši vína do Sloupového sálu.

Aleš Březina, 18/10/2017 (napsáno pro OperaPlus)

Posted in Články.